Bolest je něco, co nás lidi spojuje. Je to univerzální zkušenost, kterou prožíváme všichni a před kterou nemůžeme utéct. Můžeme se v životě vyhnout utrpení, ale bolest? Ta zůstane. Je to přesně to, co nás dělá lidmi. Co máme všichni společné.
Je úplně jedno, co nebo kdo nám bolest působí. Všichni ji prožíváme. Formuje nás. Přetváří. Doprovází nás na každém kroku. Má moc nás ničit, vyčerpávat, uzavírat do sebe. Řídí naše rozhodnutí a zásadním způsobem ovlivňuje naše vztahy.
Kde se vzala bolest?
Bolest vstoupila do lidského příběhu spolu s prvotním hříchem – s neuposlechnutím Boha. Je to starý příběh, který definuje naši realitu: žena bude v bolestech rodit a bolest bude provázet její vztah s mužem. A muž bude jíst v trápení (srov. Gn 3,16–17).
Od té doby se potkáváme se dvěma druhy bolesti: fyzickou a duševní. Tu fyzickou už dnes umíme poměrně dobře zvládat díky pokrokům v medicíně. Ale bolest duševní – to hluboké trápení, které prožíváme v našich srdcích a vztazích – tu zvládat neumíme.
Proč „prášek na bolest duše“ nefunguje
Často se snažíme zvládat duševní bolest stejně jako tu fyzickou. Chceme se jí zbavit. Chceme si vzít pomyslný prášek a tím ji utlumit. Chceme, aby zmizela co nejrychleji.
Na tom není nic špatného – je to přirozená obrana. Má to ale jeden zásadní háček: Pokud od bolesti utečeme, ona nezmizí. Zůstane v nás, zastaví se, zakonzervuje a v budoucnu se objeví znovu – často mnohem silněji. A co je horší: pokud ji jen utlumíme, nevyužijeme ji pro náš prospěch.
Bolest jako pravda o nás samých
Bolest není a priori špatná. Je přirozenou součástí života. Jak řekl salesián Libor Všetula v zamyšlení k nedělnímu evangeliu: „Bolest je důkazem, že jsme pravdiví sami k sobě.“
Bolest nám umožňuje vidět, kdo opravdu jsme. Ukazuje nám pravdivě, kdo jsou lidé kolem nás. Zbavuje nás růžových brýlí, strhává iluze a ukazuje nám naše omezení. Činí nás nahými. Právě u bolesti se učíme empatii. Učíme se vidět, že lidé kolem nás ji vnímají stejně jako my. To nám umožňuje pomáhat nést bolest druhých a naopak – nechat druhé, aby pomohli nést tu naši. Jak se píše v Písmu: „Neste břemena jedni druhých“ (srov. Gal 6,2).
Jediná cesta vede vzhůru
Bolest je místo růstu. Hlavní hrdina animovaného filmu Zpívej, koala Buster Moon, pronesl v momentě, kdy přišel úplně o všechno, jednu důležitou větu: „Když dopadneš na samé dno, existuje jenom jedna cesta: Vzhůru.“
To je podstata mé práce. Nabízím cestu rozvoje. Cestu, která se nedívá do minulosti s výčitkami, ale dopředu do budoucnosti.
Naše duševní bolest je vždy spojená s našimi vztahy. Tato bolest má obrovskou moc. Může naše vztahy rozdělit a zničit. Může nás uzavřít do sebe a nutit nás vyhýbat se vztahům, které potřebujeme. Nebo nás naopak vrhá do náruče vztahů, které naši bolest ještě prohlubují a ničí naše zdraví a pohodu.
Ale má také opačnou moc: Může nás posílit a posunout nás k sobě a k druhým lidem blíž. Bolest je pro mě místo setkání. Místo, kde se potkávám s lidmi. Místo, kde se potkávám s Bohem. Je to jediné místo, kde může dojít k opravdové změně, transformaci a posunu.
Tři podoby bolesti, se kterými vám mohu pomoci
Jako Vztahotvůrce nabízím cestu spolupráce formou koučinku. Potkat se můžeme ve třech bolestivých situacích, které vnímám jako důležité milníky v našich životech.
1. Když bolest řeže do živého (Restart po rozchodu)
První situací je nevydařený vztah. Možná jste prošla nebo právě procházíte rozchodem. Největší bolest, kterou ve vztazích prožíváme, je bolest ze ztráty. V tomto momentu jsme často sami. Nevíme, co dělat, jak se vyrovnat s návalem negativních emocí, a proto nevidíme jinou možnost než útěk.
Ale bolest je v tuto chvíli přímočará a řeže do živého. Je klíčové mít někoho, s kým můžete tuto bolest sdílet. A nejen to – někoho, kdo vám ji pomůže nést, kdo si část vezme na sebe. Vaše bolest je společná všem lidem, ale málokdo ji dokáže s vámi nést a být s vámi v této bolesti. 👉 O tom je můj Individuální koučink pro ženy.
2. Když bolest vytváří propast (Krize ve vztahu)
Druhá situace je bolest, která se dostala mezi vás a vašeho partnera. Cítíte ji, uzavírá vás do sebe a vnímáte, jak se propast mezi vámi prohlubuje. Nastupuje odcizení. Ale máte partnera. A ten může vaši bolest nést s vámi. Tato sdílená bolest má váš vztah posilovat, ne rozdělovat. 👉 O tom je můj (Ne)párový koučink, který je zaměřený na prohloubení a upevnění vašeho vztahu navzdory bolesti, kterou prožíváte.
3. Když se podlamují kolena (Cesta s Duchem Svatým)
Třetí situace se týká bolesti, kterou už sami – byť v páru – nemůžeme unést. Kdy je jí tolik, že se nám podlamují kolena a nedokážeme se navzájem podepřít a zvednout. Tady už se nemůžeme spoléhat na svou lidskou sílu. Potřebujeme pomoc Ducha Svatého. 👉 V Křesťanském koučinku z mého pohledu nejde jen o řešení problému, ale o navázání a rozvoj vztahu s Duchem Svatým. S Tím, který nás na naší cestě životem nejen doprovází a vede, ale i podpírá a utěšuje.
Bolest jako motor růstu
Bolest nás dělá lidmi, ale nemá nás ovládat a řídit. To jí nepřísluší. Je jenom na nás, jestli to dopustíme, nebo ne.
Chci vám ukázat cestu, která bolest nezatracuje ani neglorifikuje. Cestu, která vždy vede vzhůru k naplněným vztahům.
Moje vize je proměnit vztahy 900 000 lidem. Transformovat jejich bolest v motor jejich růstu v životě.
I vy můžete být součástí této vize. Stačí k tomu málo. Třeba virtuální káva se mnou, kde můžeme toto téma probrat a zjistit, kudy vede vaše cesta vzhůru.
Přijměte mé pozvání na virtuální kávu.
Radek Osička – Vztahotvůrce
Časté otázky: Jak proměnit bolest v sílu?
Ne, to není podmínkou. Ačkoliv má práce vychází z křesťanských hodnot a opírám se o spiritualitu, dovednosti srdce jsou univerzální. Bolest, odpuštění a touhu po lásce prožíváme všichni stejně, bez ohledu na vyznání. Pokud jste věřící, můžeme do procesu přizvat modlitbu a Písmo. Pokud ne, budeme pracovat s etikou, hodnotami a vaším svědomím.
To je velmi častá situace a právě pro ni jsem vyvinul metodu (ne)párového koučinku. K záchraně vztahu není zpočátku nutná přítomnost obou. Vztah je systém – když změníte své chování a reakce vy, systém se musí začít měnit také. Začneme u vás a často se stává, že jakmile partner vidí změnu a úlevu u vás, přidá se později dobrovolně.
Pokud je vaše bolest čerstvá a intenzivní (např. těsně po rozchodu), je koučink skvělým nástrojem, jak najít pevnou půdu pod nohama a směr. Je však důležité rozlišit smutek a klinickou depresi nebo trauma. Koučink se dívá dopředu – hledáme zdroje a kroky k růstu. Pokud by vaše bolest vyžadovala hlubinnou psychoterapii nebo léky, otevřeně vám to řeknu a doporučím vhodného odborníka. Často ale tyto dvě cesty mohou fungovat souběžně.
Zjednodušeně řečeno: Terapie často léčí minulost, koučink tvoří budoucnost. V terapii se často hledá „proč se to stalo“ a léčí se stará zranění. Já jako Vztahotvůrce se s vámi zaměřuji na „co s tím uděláme teď“. Nezůstáváme v bolesti zbytečně dlouho, ale využíváme ji jako palivo pro změnu vašeho chování, komunikace a prožívání vztahů tady a teď.
Je to nezávazné, 30minutové setkání on-line (přes Google Meet). Není to ještě koučink, nic tam neplatíte. Je to prostor, kde se poznáme. Je to bezpečný prostor pro sdílení a naslouchání. Cílem je zjistit, jestli si lidsky sedneme a zda je má metoda pro vás ta pravá.
